První zkušenosti se servisem chladících zařízení při provádění praktického vyučování studia elektromechanik silnoproudých zařízení, devadesátá léta přinesla kromě změn i možnost provádět praxi u firmy, a protože jsem jako student tříletého oboru elektromechanik dělal praxi u firmy, která prováděla servis velkokuchyňských zařízení, byl posun k chladicí technice u mě skoro předvídatelný. Vzhledem ke své minulosti a podmínkám, ve kterých jsem do této doby žil přišly dva zásadní lidé do mého života, jmenovitě to byl pan Miroslav Palička, který tenkrát pracoval ve společnosti EKOTEZ a který mi jednoho dne, když mě mistr poslal pro nějaké náhradní díly řekl:“ Vidím, že tě to chlazení zajímá, nechceš zkusit chlaďařskou školu v Kostelci nad Orlicí?“. A tak se stalo, začal jsem dojíždět na víkendové semináře do školy, kterou jsem dostudoval úspěšným složením závěrečné zkoušky v červnu 1998
Druhým neméně důležitým byl Radek Novotný z Pražského Žižkova, který mi do života poskytl velký základ, trávili jsme spolu nejen čas v práci po dobu mého studia, ale nadále po dokončení školy jsme se stali kolegy ve firmě, kam kolega v roce 1998 odešel za lepším. Osud nás nasměroval tak, že v roce 2006, jsem odešel po dohodě s vedením a začal podnikat v oboru, jak později řekl tehdejší obchodní ředitel společnosti Jiří Schweika, moje firma je dvorek a dva kohouti na tomto dvorku jsou moc.
Po absolvování COP CHKT-TČ v Kostelci Nad Orlicí, po dvouletém dálkovém studiu souběžně s denním studiem oboru silnoproudá elektrotechnika se zaměřením na instalace na SOU Novovysočanská v Praze jsem v říjnu 1998 nastoupil na základní vojenskou službu na základnu 7214 VÚ Letiště Čáslav, kde jsem jako elektromechanik letounu MIG-23 prováděl vyhodnocování černých skříněk z cvičných letů. Dodnes jsem v záloze s vojenskou odborností 531 jako starší mechanik SKOVVV, a pevně věřím, že mé zkušenosti v praxi nebudu muset nikdy aplikovat.
